Klášter Aladzha
Klášter Aladzha (bulharsky Аладжа манастир) je středověký ortodoxní křesťanský jeskynní klášterní komplex v severovýchodním Bulharsku. Nachází se 17 km severně od Varny a 3 km od letoviska Zlaté písky. Název kláštera Aladzha pochází z tureckého slova pro barevný "aladzha", pravděpodobně kvůli jasným barvám nástěnných maleb, pocházejících z raného středověku.
Klášterní jeskyně byly na několika úrovních vytesány do 25 m vysokého vertikálního krasového útesu poblíž horního okraje plošiny Franga. Komplex zahrnuje dvě malé nedaleké katakomby. Nedaleko byly nalezeny pozůstatky jeskynního kláštera z 5. století. Údajů o rané historii kláštera je velmi málo. Podle historiků však byly primitivní klášterní cely vybudovány a osídleny ve 4. století našeho letopočtu. Informace od starokřesťanských spisovatelů naznačují, že křesťanství se v okolí Odessu (Varny) šířilo již v druhé polovině 1. století našeho letopočtu. Existuje domněnka, že ve skrytých skalních místnostech mohli křesťané v této době nerušeně vykonávat své náboženské obřady. První archeologické materiály se datují do rané byzantské doby (mince z doby císaře Konstantina ze 4. století a mince z doby císaře Justiniána z 5. století a několik keramických kusů nalezených při čištění náspu před skálou). Jeskyně také mohly sloužit k ubytování chudého obyvatelstva nebo k úkrytu během útoků barbarů (osídlení takových skalních prostor bylo charakteristické pro pobřežní část severovýchodního Bulharska).
Je dokázáno, že svou hotovou podobu získal klášter ve 12. století. Od 12. století zde žila mnišská komunita hesychastů druhé bulharské říše, zasvěcená Nejsvětější Trojici a možná přežila až do počátku 18. století. Hesychasmus je kontemplativní mnišská tracie ve východních křesťanských tracicích východních katolických církví a východní pravoslavné církve. Ticho (hēsychia) je hledáno prostřednictvím nepřerušované Ježíšovy modlitby. Kořeny má v raně křesťanském mnišství, svou definitivní podobu získal ve 14. století na hoře Athos. Právě období druhého bulharského království (12. - 14. století) bylo ve znamení nového vzestupu bulharské spirituality. Z vůle bulharských králů a s jejich podporou byla zrekonstruována velká část starých klášterů a postavena řada nových. Spolu s budovanými kláštery výrazně vzkvétala i obydlí skalních mnichů. Až turecká expanze na Balkáně ukončila dobu rozkvětu mnišství. Legenda vypráví, že mniši byli zabiti osmanskými nájezdníky po porážce křižácké armády vedené polsko-uherským králem Vladislavem III. Jagellonským v bitvě u Varny v roce 1444.
Klášterní cely, společenské místnosti a kaple, vytesané přímo do vápencových skal a umístěné ve dvou úrovních nad zemí, jsou propojeny vnějším schodištěm. Ve spodním patře se nacházely pokoje mnichů, společné prostory (kuchyň a velký pokoj) a malý kostel, zatímco horní patro bylo celé věnováno kapli. Z tehdejších fresek se do dnešních dnů zachovala pouze malá část (většina je v kapli).
Klášter je zmíněn ruským spisovatelem a cestovatelem Viktorem Tepljakovem, který navštívil Varnu během rusko-turecké války v letech 1828-1829. Ve třetím dopise vyprávěl staré legendy o klášteře Aladzha, které slyšel od mniha v klášteře sv. Konstantina a Heleny. Také český historik Konstantin Jireček, který navštívil klášter v roce 1884, o něm napsal několik řádků ve své knize s názevem Výlety po Bulharsku.
Počátek systematického archeologického výzkumu skalního kláštera postavili průkopníci bulharské archeologie bratři Karel a Hermin Škorpilové. Bratři přijeli do Bulharska na pozvání svého bratrance Konstantina JIrečka, který byl v té době ministrem osvěty Bulharského knížectví. Již při první návštěvě ve Varně v roce 1887 projevil Karel Škorpil živý zájem o klášter Aladzha. V roce 1892 vydali bratři první vědeckou publikaci o klášteře ve Sbírce folklóru, vědy a literatury. V roce 1901 založili první archelogockou společnost v Bulharsku, spolek se ujal péče o klášter Aladzha a jeho členové se snažili o vyčištění a odstranění následků vandalismu. V roce 1933 rezignoval na fuknci předsedy spolu a tím ukončil i činnost spojenou s výzkumem skalního kláštera u Varny. V roce 1945 se památkové péče ujalo Archeologické muzeum ve Varně.
Ještě na počátku 20. století byly zalesněné kopce obklopující klášter známé jako Hachuka (křížová hora) považovány místními obyvateli za posvátné a obývané mýtickým strážcem pokladu chtonickým démonem Imri Popem nebo Rim-Papou.
Klášter Aladzha byl prohlášen kulturní památkou Bulharska. Na nádvoří je malé muzeum, které je z velké části věnováno bratrům Škorpilovým a archeologickým průzkumům v klášteře.
Otevírací doba:
ZIMNÍ OTEVÍRACÍ DOBA
Od 01.10 do 31.05, od 10.00 do 17.00, svátky - neděle a pondělí
LETNÍ OTEVÍRACÍ DOBA
Od 01.06 do 30.09, od 10.00 do 18.00, objekt funguje bez dne volna
Videa:
https://www.youtube.com/watch?v=qUqA0-xOyd8
Zdroje:
https://web.archive.org/web/20041118215310/http://www.bulgarianmonastery.com/bg/aladzha_monastery.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Aladzha_Monastery
https://en.wikipedia.org/wiki/Hesychasm
https://www.archaeo.museumvarna.com